Kraniosakrální terapie

Kraniosakrální terapie je velmi jemná neinvazivní doteková manipulační technika ovlivňující kraniosakrální systém, jeho rytmus. Kraniosakrální systém je polozavřený hydraulický systém, který využívá nepropustnou duru mater (tvrdou plenu mozkovou) jako bariéru k udržení cerebrospinální tekutiny (mozkomíšního moku). Kraniosakrální systém je tedy tvořen mozkomíšní tekutinou obklopenou membránovým systémem a uvnitř strukturami, které řídí přívod a odvod mozkomíšní tekutiny. Změnami tlaku dochází k rytmickému pohybu, který ovlivňuje lebeční kosti, ty musí být ve stálém a jemném pohybu. Zjednodušeně řečeno dochází k plnění a vyprazdňování mozkových komor, omývání mozkových a míšních blan mozkomíšním mokem. Tento mok je filtrován z krve v dynamickém okruhu se zpětnou vazbou. Tento pravidelný cyklický rytmus kraniosakrálního systému má u zdravého člověka 8 až 12 cyklů za minutu. Rytmus lze cítit na jakékoliv části těla. Formování tohoto rytmu začíná již v děloze matky a končí smrtí jedince. Kraniosakrální systém působí na oblast mozku a míchy a má tak velký vliv na řadu tělesných funkcí. Ovlivňuje endokrinní systém (vylučování hormonů), pohyblivost lebečních kostí a páteře i na psychický stav. Rytmus může být narušen úrazy, operací, psychickými traumaty, často i při porodu.

Jak probíhá terapie
Samotná terapie je velmi klidná a příjemná. Klient leží pohodlně na lůžku. Terapeut s ním naváže kontakt a navzájem si předají informace o potížích a průběhu terapie. Klient je vyzván ke klidu a spolupráci. Touto terapií se může pracovat přes oblečení a to lehkým 5g tlakem. Terapeut přikládá ruce na různá místa na hlavě a těle klienta, a napojí se na kraniosakrální rytmus, který je využíván k mobilizacím a uvolňování problémových míst. Na těchto místech vytrvá do chvíle než dojde k uvolnění tkání, což může trvat několik minut. Citlivější klienti mohou cítit samotný pohyb lebečních kostí, uvolňování tkání nebo snížení psychického napětí. Klient si uvědomuje své tělo, své potíže… Bouřlivější průběh kraniosakrální terapie může nastat, když se rozpouští problém na somatoemocionální úrovni. Při spontánních emocionálních nebo tělesných reakcích terapeut nezasahuje do děje projevů, nebrání jim, jen citlivě provází. Doba jednoho ošetření trvá 60 minut. Tělo na tuto terapii reaguje i několik týdnů, proto se další ošetření provádí nejdříve za 2 týdny.

 

Mezi nejčastější indikace k této terapii patří:
– bolesti hlavy, migrény, závratě
– strabismus (šilhání), diplopie (dvojité vidění), exophtalmus (vystoupení oka z očnice)
– některé ušní šelesty
– glaukom (zelený zákal)
– chronická rýma
– stavy po zánětech vedlejších dutin nosních, středouší, nosohltanu
– stavy po obrně lícního nebo trojklanného nervu
– dětská mozková obrna
– nespavost
– bolesti pohybověho aparátu
– emoční nerovnováha, traumata
– dyslexie, poruchy učení, hyperaktivita
– horečka
– poúrazové stavy

Kraniosakrální terapie se nedělá:
– po zlomeninách lebky
– po nitrolebečním krvácení
– u epilepsie
– u aneurysmat

Historie
Kraniosakrální systém objevil a zkoumal Mudr. Viliam Sutherland v roce 1900. na základě svých experimentů zjistil, že lebeční švy umožňují pohyb jednotlivým lebečním kostem. Zkoumal jejích normální pohyby a abnormality těchto pohybů a vyvinul terapii jemných manipulací lebečních kostí.Na základě svého výzkumu objevil souvislost s fungování centrálního nervového systému a vliv cranio-sacrální terapie na autoregulační systém člověka.

V roce 1920 profesor Giuseppe Sperina konstatoval ve své učebnici anatomie, že se lebeční kosti pohybují po celý život člověka .Jen v při patologických a abnormálních jevech je tomu jinak.

Dále teorii a praxi CST významně v rozvinul americký chirurg Dr. J. E. Upledger.

Výzkum iniciovaný Dr. J. E. Upledgerem dokázal, že lebeční kosti se musí neustále jemně pohybovat a tím rytmicky reagovat na měnící se tlak mozkomíšní tekutiny. Jestliže dojde ke ztrátě této schopnosti , pohybovat se v rytmu cranio-sacrálního systému, může dojít k výskytu řady symptomů různých onemocnění.

Více informací naleznete zde.